Vražda kachny po turecku

       Zvedla jsem oči od knihy. Všechna lehátka postrádají těla, která se teď plní obědem. Hladina vody v bazénu je tak rovná, že mám chuť se po ní projít. Zůstala jsem tu jen s nafukovacím delfínem, který líně leží na hladině. 

       Pohodička. Klídek. Z jednoho bungalovu nad schody ale vychází nějaký zvuk. Kompresor. Když už zmlkne, za chvíli jede nanovo. Rázem se delfín rozplave. Vlna na hladině. Druhá. S další mi dochází, že každou vlnu doprovází dunění. Hudbu vylučuju. Dinosaurus? A pak to přijde.

      Rododendrony pod schodama vyplivnou slonici. Paní. Mnohorozměrnou. Prostorově výraznější. Paní, co byla na obědě jistojistě první. A vyluxovala švédské stoly i se severokyperským personálem. Koukáme na sebe s delfínem. On se bojí o vodu v bazénu a já hledám pro slonici jemnější synonyma. Marně. Obdivuju ji. Chci mít její sebevědomí. Čtyřicetiletou slonici sice pod hadry neschováš, ale slonice v plavečkách z dětskýho oddělení je poněkud nepoměr. Postavila se pod schody a kouká nahoru. Za mými zrcadlovkami probíhá exkurze jejího těla. Kérka. Had, co přeměřuje svým tělem obvod jejich boků. Takže nejmíň anakonda. Jeho hlava a ocas se potkávají v místech, ehm, v místech, kam se přes své roztomilé bříško bez zrcadla roky nepodívala. Chci ji mít ráda. Chci mít pochopení. Třeba má dobrý srdce. Sloní. Je to taková ta velká sloní máma, co se za ni mláďata nebojí schovat. Možná byla na skok v ráji v rámci nějakého úrazu nebo choroby. Tak  se pak na to svoje tělo prostě vyprdla a užívala dobrot života. A kromě hada tam odkoukala obří perutě, který má vytetovaný před půlku zad. Co uškudlila na plavkách, dala za kérku. Můžu ji nadržovat jak chci. Žranice je neodvratná. 

      Ze schodů přiletěl ananas. Nafukovací. Lehátko. Slonice rozhodí rukama. Její turečtinu si překládám po svém: předkrm je jí málo. Letí další lehátko. Pizza. Chvíli to vypadá, že je slonice nasycena. Kontroluje žrádlo. Pak se odkolíbe zpět pod schody. Turecké zaklínadlo: Přineste konečně něco pořádnýho. Opona rododendronů se otvírá. Na scénu přichází nafukovací kachna! Obří černá kachna s dlouhým krkem a vzduchovou nádivkou je nesena důstojně se schodů třemi pážaty. 

      Slonice diriguje, kam přesně kachnu chce. Na hladinu. Kachna mrcha jak ucítí vodu, dává se do pohybu. Slonice nesouhlasí se svobodou nafoukaný kachny a třemi posunky dává pokyn pážatům, aby zkrotila tu divokou zvěř. Jedno páže skočí kachně po krku a zůstává pro jistotu na jejím hřbetě. Další dvě pážata ji strkají ke břehu. Teď už je to jasný. Tady dojde k vraždě! Slonice ji chce zabít vlastním tělem! Podle mě si vybrala schválně čas oběda, aby neměla svědky. Začínám o ni mít strach. 

      Osedlat kachnu. Jedna noha na kachně, druhá na břehu bazénu. Pážata fandí. Kachna odjíždí od břehu i s jednou sloní nohou a slonice se tak ocitá nad hladinou v roznožce. Bojuje. Jediná šance na její záchranu jsou teď perutě.  Bohužel jejich nosnost už od pohledu není dostatečná a slonice jde koupat anakondu. Bazén přišel o půlku vody a delfín se tlemí. 1:0 pro kachnu. 

      Pážata posouvají kachnu opět ke břehu. Slonice vzteky suší obrázky na těle. Nevzdává to. Pokus o rozběh, skok a plesk břichem na kachnu. Delfín nárazem doplaval ke břehu. Od moře vzlétli racci. Kolemjdoucí kyperské uklízečky se chytily zábradlí. Zemětřesení pomalu ustává. Kachna je nyní nakloněna jako Titanic před potopením. Chvíli se nic neděje. Páže se drží kachního krku. Slonice jakoby hledala, kde má kachna madla. Had ve vodě, prsa na kachně. Anorektické páže na kachně čapne slonici za ruce a zkouší ji vytáhnout na kachnu. Delfín a já už víme, že proporce těch dvou a sjízdnost opalovacího krému mluví jasně. Ještě tam kouknu od knihy, jestli mě třeba nepřekvapí. Ale to už slonici přikryla hladina. 2:0 pro kachnu.

     Ztrestat kachnu. Kachna je teď pevně fixována všemi pážaty ve vodě. Slonice se chystá ke skoku ze břehu zády k bodu dopadu. Pážata ukazují k nebi, aby skočila vysoko. Nechala si poradit. Vysokým skokem dala do pohybu tukový materiál, až anakonda zasyčela. Prsama si profackovala obličej, ale tentokrát cíl neminula. Dopadla na kachnu na znak. A kus krku. Úlevně se roztéká na hřbetě. Kachna má zlomený vaz. Jak jí dochází vzduch, její dlouhý krk pomalu a smutně klesá do vody.

Slonici ta výhra blaží.

Kachna ještě trochu žije,

i když se teď na ní smaží

obří tělo vražedkyně.

Čeká ji však brzy cela.

Kachna se už tváří chladně.

Až vypustí duši zcela,

slonice trest najde na dně!