S první adventní svíčkou zapálím rachejli u svýho zadku a vystřelím se proti času. Lítám z práce v teplákách do obchodu, zpátky do práce, na poštu, do školy a na vánočním večírku pohasínám. Za mnou smrdí stopa po ohnivé čáře, voní cukroví, kupí se dárky, věnce a uklizené pokoje. Jistota je, že vybouchnu až v pokojíčku. A tam ze mě teda lítaj jiskry.
Informaci o možném výbuchu vydávám s předstihem několika dní opakovaně. ORL potvrdilo, že děti mají sluch v pořádku. V jejich rodných listech čtu, že jsou Češi. Zázrak ale nenastane.
Tak srším, prskám, svítím vzteky a hrnu všechny věci na zem. Ze stolu, z police, z postele, z komody. Ti dva andělíčci sedí na postelích jak zařezaní a pozorují ten ohňostroj s otevřenou pusou. Stojím úplně vyhořelá v ty hromadě sešitů, cédéček, papírku, Lega, pastelek, plyšáku a jen z posledního prsknu: ,,Ježíšek by zvracel!
Pokoj lidem dobré vůle? Moje dobrá vůle tady dohořela. Nebudu mít pokoj, dokud se to neuklidí. Hořím touhou odpočívat v uklizeném bytě. Tak z posledních sil zažehnu novou turbo rachetli a budu doufat, že nebudu čmoudit ještě u stromečku.
Vstupuju do jejich pokojíčku jako do kostela. Musím se pokřižovat. A pak uz se jen modlím: Kristepane, proč jsou špinavý fusekle pod postelí? Ježiši, chlupatozelená svačina v Legu? Šmarjápano, proč má talíř od fazolí pod polštářem? Opřu se o stůl a už se neodlepím. Pane Bože, ty to vidíš! Tak začnu tady.
Papír s nalepenými třpytkami. Vyhodit! Tak ne, nebyly nalepený. Můžu se teď postavit místo vánočního stromu. Třpytím se a blikám vzteky. Mléko ve skleničce. Spíš už kefír. Kostky Lega. Všude. Mikina naruby. Kartičky Pokémon. Lego borec Ninja s mečem sedí v Lego kadeřnictví. Kadeřnice ještě netuší, že má pod helmou pleš. Sliz. V krabičce na svačinu. Barbie ztratila hlavu. Kenovi to nevadí, blondýna bez hlavy vlastně není ztráta. Á, hlava už je v kadeřnictví! Barbie, no. Víno. Víno? Tady? To je ten Veltlínek, se kterým zmizel včera večer manžel v pokojíčku. Asi vytuhl dřív, než se napil. Podle sklenky naplněné po okraj měl v plánu asi dětem číst Vojnu a mír.
A já se jim teď s radostí uhasím! Jemně nasávám buket. Pátrám čichem po vůni lipových květů typickou pro Veltlínek a těším se na ovocnou chuť s muškátovými tóny.
Zkrabatím čelo a přimhouřím oči jako bych hledala verš. Nemohu se rozhodnout, jestli cítím i muškátové podtóny. Zvednu oči od sklenky, aniž bych pohnula hlavou. Čekám, jaká informace přijde z mozku. Setkám se očima s Kenem. Zda se mi, že zadržuje smích. A mozek potvrzuje: Odrůda: Čerbáková mladší. Původ: ledviny. Buket: veřejné záchodky. Ročník: Ježišmarjá, to je nočník!
Ať vám tedy o vánocích prská jen kapr na pánvi. Ať nemáte u stromečku žádnou protivnou vyhořelou rachejtli. Ať nezapomenete, že jste taky strkali hnusnýsvačiny za postel, a že to bylo to krásné dětství, do kterého se vracíte prostřednictvím vánoc.
Ať v tom příštím roce nenosíte v hlavě a na duši žádného bubáka. Mohlo by se stát, že se budete bát jít v noci na záchod. Tak na zdraví!
Vyhořelá rachejtle
Další články blogera
Terezie Čerbáková
Volvo, traktor a kočárek
Bylo mu už dvacet pět let, když ho můj muž adoptoval. Stal se hrdým otcem. Každý se ho ptal, jak k němu přišel. Všude s ním byl středem pozornosti. Pečoval o něho s mateřskou láskou. Dodnes je to jeho miláček.
Terezie Čerbáková
Vlk v županu
Wiki je děsně chytrá holka. Ví všechno o kynologii. Takže jako ví všechno o psech. Já jsem teda spíš odbornice na to kino. Ale náhodou i psa poznám. Wiki, teda celým jménem Wikipedie, říká, že předchůdcem psa je vlk obecný.
Terezie Čerbáková
Láska v knedlíku
Sedím na lavičce před kostelem a věřím. Věřím, že po mši konečně všichni vyjdou. Zatím vyšel jen holub domácí a šněruje si to ke mně. Hlava mu jede v rytmu techno music a s každým krokem vyťukává zobákem do vzduchu morseovku.
Terezie Čerbáková
Ty číčo!
Obdržela jsem titul Ty Číčo! Na ulici. Za nic. Na chvíli jsem skoprněla a zmohla se jen na vyrazné: Prosím? Kolíbajicí se seniorka si jen odplivla pres rameno: Seš číča! A kolíbala se dál. Slyšela jsem dobře. Fakt tam bylo P!
Další články z rubriky Ona
Lenka Prokopová
Jarní prázdniny
Máme za sebou jarňáky. Čas, kdy se rodiny přesouvají do jiných regionů nebo do Alp. Čas, který český rodič zpravidla tráví se svými ratolestmi zimními radovánkami. Čas, kdy můžeme být jako rodina spolu.
Ivana Dianová
Dvě ženy v jedné posteli
Je to méně přirozené než když se v posteli nachází muž a žena? Zažila jsem oboje a zjistila, že přirozené jsou obě možnosti, ale s mužem je to jednodušší.
Jana Kozubíková
kOmický blog CDLXXVII.
Společenský život je osvědčeným lékem na splíny, byť v aktuálním abstinenčním modulu s omezenou účinností.
Lucie Vacková
Viléme, Hynku, Jarmilo! Co to jen na mě leze?
Postupně jsem vyloučila chřipku, virózu, anginu, kovid, neštovice, černý kašel, vši, svrab i záškrt - prostě všechno, co může jeden schytat, pokud pracovní dny tráví v narvané školní třídě.
Lenka Prokopová
Máme psa aneb Moje psí omyly
Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Pořídili jsme si tedy nejlepšího přítele. Zatím to vypadá, že je to přátelství naoko.
Počet článků 16 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 580 |
Narodila jsem se jako Husákovo dítě na Náchodsku. Praha mne spolkla natrvalo, až když ve školách visela fotka Václava Havla velmi pevně. Denním chlebem je mi profese fyziofitnesstrenérky a fitnessinstruktorky. Jsem organizátorka sportovních víkendu, táborů, milovnice své profese, života, hor - s lany i bez, švadlena, aranžérka, zednice, řidička traktoru, uklízečka, pradlena, kuchařka, prořízlá pusa, ale hlavně máma dvou dětí.