Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Objetí je nadstandard

      Jsem močák na pohotovosti. Připlazila jsem se sem v noci na Boží hod. Chtěla jsem nechat "rychlou" pro nešťastníky, co chytli od vánočního stromečku.

        Jak ale koukám na chlápka v proskleném akváriu, žádný výhody z toho nebudou. Naopak. V očích má napsáno, že jsem otravný močák. Na visačce, že je bratr. Nevěřím. Už od pohledu pochybuji, že my dva jsme v přízni. On je leklá ryba. To je taková vánoční epidemie, kterou některé ryby, zvláště kapři, nepřežijí.  Používá jen holé věty a otáčí očima, když mi musí každou opakovat. Z akvárka jsem prostě ještě rybu mluvit neslyšela. Omlouvám se, že neovládám znakovou řeč. Ale nenechám se stáhnout pod hladinu a nakazit se tou epidemií. Pohladím ho slovně po šupinách. ,,Radši by ses teď mrskal ve vodní posteli, co?" Nic.  Nepohnul ani ploutví. Jen spod skla vyplaval papír.  Tak ten dodělává. Poslední jeho slova byla asi - odezírám: ,,Sedni a čekej!" 

 

         Není tady ani noha. Ani fraktura, angina, žádný slepák nebo otřes mozku. Jen močák stočený na sedačce do klubíčka. Na čtení jsou tu jen dveře. To je taková studená literatura faktu. "Pořadí pacientů určuje lékař". To už jsem četla. Tohle napsal člověk, který už ve třech letech vyléčil plyšového medvěda z bronchitidy. V pěti letech pak prověřoval teplotu všech příbuzných teploměrem z hračkářství. Jeho maminka si tehdy oddechla, že se na rodinné oslavě spokojil s měřením v podpaží. Vzhlížel k bílému plášti, protože člověk v něm měl úctu a obdiv. Než mu ten plášť pozvracel, protože se mu šťoural v krku tím dřevěným něčím. Už tehdy věděl, že chce pomáhat. Nikdo se pak nedivil, když sám do toho bílého pláště vklouznul. V začátcích měl plášť pěkně běloučký, nažehlený. Jenže čas mu ho sepral. Takový plášť dostane hodně zabrat, když ho perete společně s lidmi, jejich osudy, zdravotními pojišťovnami a úředními šimly. Musí být z kvalitního materiálu, aby vydržel i občasné vyvařování se samozvanými lékaři s atestací na internetu. Návod na praní si ale našel sám. Musel. Aby se mu úplně nerozpadl. Vyndal z toho pláště člověka. A zbyl z něho jen lékař, co určuje pořadí pacientů. 

 

          Jak dlouho se tu už svíjím? Podle hodin mého pětiletého syna, už aspoň čtyři večerníčky! Potřebuju lékaře. V tuhle noční hodinu ale nemohu očekávat, že by přišel i s člověkem. A já bych je teď potřebovala oba. Jeden by mě zaléčil vlídným úsměvem, pochopením a předepsal jedno obejmutí třikrát denně.  A druhý by to doladil chemií. Jenže tolik lidí na jeden močák pojišťovna nezaplatí.  

 

          Tak si dám další díl dveří. Vzhledem k mému stavu už zvládám jen obrázky. Těhotná žena na plakátě z profilu má popsány vnitřnosti tak dovedně, že se snad i rozkojím. Děloha, střeva. Močák! A to embryo se mu po něm válí! Tak na to nemám. Musím se jít zeptat do akvária, jak dlouho ještě budu v pozici zahradní hadice. 

 

        Leklý kapr se nepohnul. Hodně opatrně, abych nerozvířila hladinu, jsem vznesla dotaz. A vida, začal se mrskat. ,,Jsou tři hodiny ráno, co byste chtěla?" Chtěla bych tě praštit paličkou, abys to měl už za sebou. Jsem tvoje sestra, ty rybo chcíplá. Maso, kosti jako ty.  Naše matka Země nás oba porodila.  Co tady na mě řveš? Ponížena se vracím zpět. Míjím další díl dveří "Ticho léčí".  A pak už zhasli. Jako z akvária slyším: ,,Jste v pořádku?" Na tváři cítím plesknutí ploutve. Když zas rozsvítili, skláněl se nade mnou kapr. On žije! ,,Bolí vás něco?" Dělá si že mě srandu? Já jsem ten močák! ,,Potřebujete něco?" 

 

        Potřebuju obejmout. Potřebuju nutně člověka v bílém plášti. My močáci, kyčle, žlučníky a infarkty ho potřebujeme všichni. Člověka. Ne leklou rybu.   

Autor: Terezie Čerbáková | čtvrtek 12.4.2018 16:39 | karma článku: 20,40 | přečteno: 1204x
  • Další články autora

Terezie Čerbáková

Volvo, traktor a kočárek

Bylo mu už dvacet pět let, když ho můj muž adoptoval. Stal se hrdým otcem. Každý se ho ptal, jak k němu přišel. Všude s ním byl středem pozornosti. Pečoval o něho s mateřskou láskou. Dodnes je to jeho miláček.

24.5.2023 v 22:22 | Karma: 8,06 | Přečteno: 404x | Diskuse| Ona

Terezie Čerbáková

Vlk v županu

Wiki je děsně chytrá holka. Ví všechno o kynologii. Takže jako ví všechno o psech. Já jsem teda spíš odbornice na to kino. Ale náhodou i psa poznám. Wiki, teda celým jménem Wikipedie, říká, že předchůdcem psa je vlk obecný.

17.5.2023 v 22:01 | Karma: 9,87 | Přečteno: 277x | Diskuse| Společnost

Terezie Čerbáková

Láska v knedlíku

Sedím na lavičce před kostelem a věřím. Věřím, že po mši konečně všichni vyjdou. Zatím vyšel jen holub domácí a šněruje si to ke mně. Hlava mu jede v rytmu techno music a s každým krokem vyťukává zobákem do vzduchu morseovku.

13.1.2022 v 22:53 | Karma: 14,65 | Přečteno: 405x | Diskuse| Společnost

Terezie Čerbáková

Ty číčo!

Obdržela jsem titul Ty Číčo! Na ulici. Za nic. Na chvíli jsem skoprněla a zmohla se jen na vyrazné: Prosím? Kolíbajicí se seniorka si jen odplivla pres rameno: Seš číča! A kolíbala se dál. Slyšela jsem dobře. Fakt tam bylo P!

9.12.2021 v 21:23 | Karma: 18,89 | Přečteno: 947x | Diskuse| Ostatní

Terezie Čerbáková

Vyhořelá rachejtle

,,Mami, kdy přijde Ježíšek?" ,,Až si uklidíte pokojíček. Takže nikdy! " Období zázraků je tady. A na zázraky jsem tu já.

13.12.2019 v 23:15 | Karma: 17,29 | Přečteno: 530x | Diskuse| Ona

Terezie Čerbáková

Přerostlý bůček

Až mě sundaj, pořád poběžím. Ale to už budu stařena. Každá minuta je tady dlouhá jak rok. Čumím do stejnýho místa. Večer budu všechny ty reklamy recitovat. Přiznávám, na slalom mezi sněhovými vločkami jsem rozmazlená.

19.1.2019 v 23:59 | Karma: 14,93 | Přečteno: 593x | Diskuse| Společnost

Terezie Čerbáková

Až dojde šťáva

Až dojde elektřina, až dojde ta všedávající šťáva, budu zarostlá jak mamut. Pohled na pinzetu bude depresivní. Depilátor nebude mít šťávu. Budu čekat, až ráno vyjde slunce, abych si nevypíchla řasenkou oko.

15.8.2018 v 20:38 | Karma: 11,33 | Přečteno: 488x | Diskuse| Ostatní

Terezie Čerbáková

Těžký úděl řidičův

Otvírám sáček s oříšky. Řidič automobilu drží ruku na klíčích v zapalování. Šustění pytlíku mu zastavilo ruku těsně před otočením. Všechno se v tu chvíli zastavilo. I šustění.

12.6.2018 v 18:18 | Karma: 14,14 | Přečteno: 625x | Diskuse| Ostatní

Terezie Čerbáková

Kuřátka

Narvaná tramvaj, dvě slečny - vystylovaná kuřátka. Jejich rozhovor ve vysoké tónině se fakt přeslechnout nedal. Byla jsem obohacena a zároveň sebou zklamána, že nežiji život naplno. Ale teď už vím, kam na nehty, řasy, prsa...

9.6.2018 v 9:26 | Karma: 23,06 | Přečteno: 955x | Diskuse| Ostatní

Terezie Čerbáková

Sběr papíru vyšší hodnoty

Tradičně nestíhám. Je třeba zapojit všechny končetiny. Legíny, kterými jsem vytírala tělocvičnu celé dopoledne, ze sebe svlékám pohyby hada. Rukama to nejde. Jedna drží telefon u ucha. Druhá hází věci do tašky.

6.6.2018 v 16:07 | Karma: 14,30 | Přečteno: 520x | Diskuse| Ostatní

Terezie Čerbáková

Vysoko do nebe, hluboko do sebe

Za devíti horami a devíti řekami hora stojí. Mocná. Nafrněná královna Evropy. Korunu má nasazenou na bílém kulichu ve výšce 4809m z honosného ledovce uštrikovanou. Mont Blanc jí říkají. Služebnictva má nepočítaně.

10.5.2018 v 10:53 | Karma: 11,06 | Přečteno: 345x | Diskuse| Cestování

Terezie Čerbáková

Sběr

Jo, sbírám papír! Jsem soutěživá, no a co! Možná se mi to trochu vymklo z rukou. Vidím důchodkyni s novinama a už odhaduju gramy a čas, kdy je odloží.

4.5.2018 v 10:05 | Karma: 10,99 | Přečteno: 318x | Diskuse| Ostatní

Terezie Čerbáková

Vražda kachny po turecku

Zvedla jsem oči od knihy. Všechna lehátka postrádají těla, která se teď plní obědem. Hladina vody v bazénu je tak rovná, že mám chuť se po ní projít. Zůstala jsem tu jen s nafukovacím delfínem, který líně leží na hladině.

1.5.2018 v 23:37 | Karma: 15,62 | Přečteno: 533x | Diskuse| Ostatní

Terezie Čerbáková

Musím

Musím nakoupit. Nákupní vozík přetéká. U pokladny ztuhnu. Pokladní na mě vytáhne úsměv ze školení Kontakt se zakázníkem ,,Bohužel, již jsme plastové tašky stáhli z prodeje." Vřískot dvojka!

25.4.2018 v 16:43 | Karma: 18,23 | Přečteno: 862x | Diskuse| Ostatní

Terezie Čerbáková

Pidilidi pod mikroskopem

Pidičlověk je savec obývající naši planetu. Anatomicky je shodný s maxičlověkem. Přesto jeho piditělo a pidimozek vykazuje mnoho odlišných znaků, které jsou připisovány krátkému pobytu na naší planetě.

18.4.2018 v 21:55 | Karma: 12,83 | Přečteno: 329x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 16
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 580x
Narodila jsem se jako Husákovo dítě na Náchodsku. Praha mne spolkla natrvalo, až když ve školách visela fotka Václava Havla velmi pevně. Denním chlebem je mi profese fyziofitnesstrenérky a fitnessinstruktorky. Jsem organizátorka sportovních víkendu, táborů, milovnice své profese, života, hor - s lany i bez, švadlena, aranžérka, zednice, řidička traktoru, uklízečka, pradlena, kuchařka, prořízlá pusa, ale hlavně máma dvou dětí.

Seznam rubrik